Někdy zažíváme tolik štěstí, že se tomu zdráháme uvěřit. Před šesti měsíci se Sophie Millsová vzdala všech vymožeností velkoměsta a odstěhovala se z Londýna na venkov. Neměla jinou volbu: do jejího života nečekaně vpadly děti její zemřelé kamarádky, o které se musela postarat. Začátky byly těžké, ale dnes už Sophie ví, že obě holčičky miluje. A zároveň v ní sílí pocit, že miluje také jejich otce, i když ho vlastně moc nezná... Značkové lodičky skončily ve skříni – ostatně kam by je tady v Cornwallu nosila? Dříve bývaly téměř součástí její osobnosti, ale teď se staly nepotřebným krámem, který dala dětem na hraní. Sophie nad tou proměnou žasne: najednou nepotřebuje nic z toho, co pro ni bývalo nezbytné, a je prostě šťastná. Ano, občas se vyděsí obrovské odpovědnosti, kterou přijala, ale po většinu času je z ní spokojená máma. Sophie váhá jedině nad tím, jestli má do svého života přijmout i Louise. K tomu, aby se stala matkou ze dne na den, ji donutily okolnosti. Ale založit ze dne na den rodinu, to už je otázka volby. A Sophie váhá: miloval by ji Louis i za jiných okolností? Nevidí v ní jen jakousi náplast za zemřelou ženu? A dokáže ona sama žít s vědomím, že její případné partnerské štěstí stojí na smrti kamarádky? Spousta otázek, na které Sophie hledá odpovědi... Bude je umět nalézt?