Stárnoucí spisovatelku Bess probudí jednou ráno výstřel. Její partner leží na náměstíčku před jejich idylickým domovem mrtvý. Zbloudilá střela? Úkladná vražda?Přitom Bess na tom už delší dobu není nejlépe. Dceru Abby z předchozího vztahu deset let takřka neviděla, svého šestadevadesátiletého dědečka jakbysmet. Jak zamíchá vražda Hallanda Bessinými podivně hozenými kartami? Kdo je vrah a jaká je Bess? Znala Hallanda vůbec? A jakou roli v tom všem hraje fjord, na který Bess hledí z okna? Podivné je i to, že zničehonic zmizí soused. Bess vražda úplně vykolejí, ale kdoví, nesjel její život z kolejí už dávno? O autorovi Piu Juulovou (1962) staví kritika v Dánsku už léta na literární parnas, její dílo přitom co do počtu stran není nijak obsáhlé. Je autorkou osmi básnických a dvou povídkových sbírek, z jejího počítače vzešly pouhé dva romány, k tomu nikterak rozsáhlé. V lyrice i v próze Juulová rafinovaně rytmizovaným jazykem útočí na naše smysly a emoce i na čtenářovu představu o sobě samém. A v neposlední řadě i na naše čtenářská očekávání. Její texty jsou zneklidňující, zadírají se pod kůži, v jejím psaní totiž nic není laciné, za slovy tušíme draze vykoupenou osobní zkušenost. Přesto se čtenář nad autorčiným jiskřivým líčením skutečnosti královsky baví. Každá věta je malá perla, a čtenář navíc nikdy neví, kdy ho autorka vyvede z míry, ledově zpraží nebo rozesměje. Pia Juulová obdržela řadu prestižních ocenění, je členkou Dánské akademie (Det Danske Akademi) a od dánského státu pobírá doživotní umělecké stipendium.