Vědecko-technický pokrok v 19. století uvedl na scénu dva převratné vynálezy: železnici a telegraf, které způsobily komunikační revoluci nejen samy o sobě, ale i tím, že modernizovaly po staletí zavedenou instituci pošty. Svůj poměr k nim musela začít definovat rovněž c. (a) k. armáda. Kniha odkrývá logistické a komunikační pozadí vojenských konfliktů, do kterých se zapojila rakouská a rakousko-uherská armáda v letech 1848–1914, a současně zachycuje pronikání nových dopravně-komunikačních prostředků do úvah nejvyšších vojenských míst habsburské monarchie. Autor se pokouší rozbít tradiční pohled na období nejen slavných vítězství maršála Radeckého (1848–1849), nýbrž i humanitární katastrofy v severní Itálii (1859) a velké prohry polního zbrojmistra Benedeka (1866), jehož neúspěch potom slabě vynahrazovalo angažmá c. (a) k. armády na Balkáně či okázalost jejích pravidelných přehlídek a manévrů. Výklad končí v předvečer první světové války a největšího prostoru se v něm dostává využití železnice.