Tato monografie pojednává o bezpečnostní a strategické kultuře nejvýznamnějších mezinárodních organizací a ČLR. Základní otázkou je přístup těchto aktérů k otázkám míru a bezpečnosti na počátku 21. století a jejich pojetí základních norem a zásad mezinárodních bezpečnostních vztahů, jejichž hlavním tvůrcem a také garantem je OSN jakožto první ze všech zkoumaných organizací. Hlavní pozornost se soustřeďuje na jejich přístup k bezpečnostním hrozbám a zejména pak na jejich chování během krizových situací, kdy se rozhodují mezi spoluprací a konfrontací, mezi multilateralismem a unilateralismem, mezi tvrdou a měkkou silou, mezi preventivním nevojenským působením a preemptivními (předstihujícími) vojenskými údery. Dalším klíčovým námětem je rozhodování a jednání těchto aktérů po teroristických úderech dne 9. 11. 2001 a zvláště pak během dvou velkých a vleklých válek, které se odehrávaly v Afghánistánu a v Iráku. Stranou zájmu nezůstávají ani dlouhodobá ponaučení, která z těchto válek vyvodili pro svoje bezpečnostní chování v budoucnosti.