Monografie se zabývá problematikou vzniku a počátků Církve československé husitské v kontextu náboženské a církevní krize v Československu po skončení 1. světové války. Těžiště výkladu spočívá v evokaci zápasu o teologickou orientaci církve mezi skupinou modernistů vedených Karlem Farským a tradicionalisty soustředěnými kolem vladyky Gorazda (Pavlíka), posazujícího pravoslaví a orientaci na srbskou pravoslavnou církev. Práce zachycuje dramatické zvraty ve vývoji církve a její úsilí o vytvoření moderní věrouky 20. století v odkazu na českou husitskou a českobratrskou reformaci.