V celé práci zdůrazňuji kategorii dobra, ve smyslu Hippokratovy přísahy a Aristotelovy etiky, jako základního kritéria a základní otázky, kterou si má pokládat nejen lékař, ale všechny instituce a zodpovědní činitelé v oblasti zdravotnictví. Předsevzala jsem si poukázat na nebezpečí současného morálního hodnotového relativismu, který přirozeně ovlivňuje a relativizuje i lékařskou etiku. Upozorňuji rovněž na to, že život člověka chápu jako součást širších rodinných vazeb a jako celek, do něhož je třeba začlenit i jeho poslední část, totiž umírání. Na tomto úkolu by se měla více podílet rodina tak, jako tomu bylo v minulosti.