V kontextu mezioborového kastelologického bádání představují hrady doby přemyslovské nejzajímavější kapitolu dějin hradní architektury. A to nejen u nás, ale i v celé Evropě. Od vydání posledního domácího uceleného zpracování tématu se výrazně posunul stav poznání jednotlivých lokalit, přičemž badatelé učinili řadu zásadních objevů. Autor proto v publikaci nejprve souhrnně představuje současný stav poznání hradů českého středověku: první předkládaný svazek věnoval královským hradům, sídlům biskupa a Chebsku; druhý svazek bude věnován šlechtickým hradům a ve třetím svazku bude česká hradní architektura zasazena do širšího evropského rámce. První svazek kromě nezbytného úvodu o dějinách kastelologie v Čechách zahrnuje rovněž reflexi komplikované otázky vzniku raně středověkých hradů, klíčových prvků obrany i správy země a opěrných bodů moci českého panovníka. Těžištěm výkladu je 13. století, kdy byla vybudována celá řada královských hradů: část byla vystavěna v pohraničí, další vznikly jako správní centra královských majetků, jiné strážily důležité cesty nebo byly součástí nově zakládaných měst. Opomenuty nezůstaly ani lovecké hrady, kterým vévodí Křivoklát, obklopený rozsáhlým loveckým hvozdem s řadou dalších hradů (Týřov, Nižbor, Jinčov). Pomyslným vrcholem hradního stavitelství byla doba Přemysla Otakara II., s jehož jménem jsou spojeny hrady jako Písek, Bezděz nebo Zvíkov. Pozoruhodná jsou také sídla pražského biskupa – zvláště Horšovský Týn je klenotem hradní architektury přemyslovského období. Součástí Čech v té době bylo také Chebsko s významnou císařskou falcí a řadou menších ministeriálských hradů.