Pátrání v minulosti má vždy něco společného s přítomností a budoucností. Jde o vysvobození od toho, co bylo. Každý, kdo trpí za svou minulost, ji chce kompenzovat a odstranit tak své dluhy. Dobrovolně se tak vzdává svého štěstí a stává se andělem, který přišel, aby vzal hříchy svoje i hříchy druhých a tím je odstranil ze světa. Každá minulost člověka dříve či později dohoní. Buď se opakují stejné dramatické situace, nebo člověk podlehne nemoci a nenalezne žádné vysvětlení. Když zmoudří, dostane se mu pokory, vezme konečně tato znamení vážně a rozpozná vztyčený ukazovák předků. Správným krok k vypořádání s minulostí je postavit se jí čelem. Pro očistu je cesta do minulosti bezpodmínečně nutná. Jen tam může člověk požádat o dovolení, aby se mohl zbavit tíživého břemene. Člověk může minulost pouze přijmout a sklonit se před ní… O to jde v knize známého německého astrologa Ericha Bauera – sklonit se před osudem a přiznat si, že člověk je tvor chybující. Teprve pak člověk může předstoupit před své předky a oznámit jim, že je připraven žít svůj vlastní život. Pak začíná cesta do budoucnosti… Neopustil jsem svého anděla na dlouho A on mne přijal do náruče On zmenšil se, já stal se velikým A náhle byl jsem slitováním On chvějící se prosbou jen. Já dal jsem mu pak jeho nebe – On mně blízkost, z níž se vytratil On učil se létat, já zase žít Tak jsme se pomalu vzájemně poznávali… R. M. Rilke, „Andělské písně“