Myšlenky, jež ranní zezadu nabízí čtenářům v sedmi kapitolách Kierkegaardovu přímou řeč, tzv. „křesťanské řeči“ meditující nad poměrem člověka k Bohu a navracející od smyslového klamu víry, tzv. „křesťanstva“, ke skutečnému křesťanství. Kierkegaard ve svém úvodu zdůrazňuje jeho útočnost, neboť uvěřit, znamená být (oproti lichotivému si přivlastnění boží milosti) raněn křesťanstvím prvně zezadu: „Křesťanství nepotřebuje žádnou obhajobu, obhajoba je mu k ničemu – je samo útočné. Obhajovat je, je ze všech znetvoření nejnezodpovědnější, úplně obrácené, nejnebezpečnější vůbec – je to neuvědomělá, podivínská zrada. Křesťanství je útočné a v křesťanstvu samozřejmě napadá zezadu. Dej proto pozor na nohu, když jdeš do domu Páně. Neboť i kdybys přicházel z toho nejhroznějšího, co se člověku ve světě může stát, dostaneš se v útěku do božího domu k něčemu ještě strašnějšímu. Zde v domě božím se obvykle mluví o nebezpečí, jež nikdy nenadešlo ani předtím, ani potom, a ve srovnání s tím, co se může přihodit člověku ze všech nejnešťastnějšímu, je to jen maličkost: ta hrůza, že lidské pokolení ukřižovalo Boha. Možná, že se tam totiž dozvíš o mnoho více, než ti je po chuti, možná, že tam dostaneš dojem, kterého se později budeš nadarmo chtít zbavit. Dej si proto pozor na oheň, protože pálí.“ Jubilejní desátý svazek Knihovny SAK vychází opět ve vynikajícím překladu česko-dánské znalkyně Kierkegaardových děl paní Marie Mikulové-Thulstrupové.