Jedno z vlivných děl údajného posluchače apoštola Pavla na athénském Areopagu; ve skutečnosti však blíže neznámého novoplatónského autora přelomu 5. a 6. století; jehož spisy měly obrovský vliv nejen na celý středověk. V dochovaných dílech O Božích jménech; O mystické teologii; O církevní hierarchii; O nebeské hierarchii a ve svých deseti listech tento takzvaný pseudo-Dionysios Areopagita vytvořil jakousi protiváhu pozdější racionální teologie středověku. Mezi jeho velké obdivovatele a komentátory patřili kupříkladu Maxim Vyznavač (7. stol.); Jan Eriugena (9. stol.); překladatel Dionysiova díla; či později Albert Veliký (13. stol.); který jako jediný ze scholastiků podrobně komentoval celé Corpus Dionysiacum; ale na řadě míst jej cituje i velký Albertův žák Tomáš Akvinský a mnoho dalších význačných myslitelů. V díle O nebeské hierarchii provádí Dionysios do budoucna vlivnou systematizaci andělských chórů do tří trojic po třech hierarchiích: rozeznává serafy; cheruby; trůny; panstva; síly; mocnosti; knížectva; archanděly a anděly.