Doposavad nejrozsáhlejší kniha Evy Koťátkové shromažďuje analyticko-obsesivní záznamy, příběhy či projevy duševní jinakosti. Kostry podřízené vnitřnímu řádu institucí, odcizující fetiše, solidaritu mezi zvířaty, snové práce, zrcadla, pravdivé promluvy. Obrazový atlas dívky, která rozřezala knihovnu na části je kniha, která není určena ke čtení, poněvadž obsahuje jen nemnoho slov. Autorka vede promluvu jako pitvu vytěsněných i nalezených obrazů, aniž by mluvila či užívala jazyk. Rozparcelovává tělo, odděluje údy, jež se kříží s domy nebo ptačími křídly. Žádný celek není jednotný, drží ho jen prozatímní a rozporné síly. Různorodost obrazů je znakem konfliktu forem i těl. Konfliktu mezi pouhým životem a normami společnosti či jejími disciplinárními institucemi. 267 koláží Evy Koťátkové v této publikaci vznikalo mezi lety 2013 a 2015 paralelně s antologií textů Institucionální, provozní a organizační řády a vyhlášky z let 1961–1989, která obsahuje mimo jiné interní řád dětského domova, zoologické zahrady, hřbitova, nemocnice, pošty a řadu vyhlášek, jako např. Vyhlášku o hlášení osob, které se zdržují v cizině nezákonně, z roku 1970.