Lidská kultura je poprvé ve svém celku existenčně ohrožena. Biosféra, schopná pojmout a ochránit četné regionální kultury, však globální silně integrovanou spotřební kulturu dlouhodobě neunese. Budoucnost lidského rodu, kterou vždy garantovala příroda, záleží nyní na tom, co my lidé uděláme. Ve třech závěrečných kapitolách autor ukazuje na nejednoznačný význam fenoménu řeči, informační techniky a vzdělání. I když neopouští důraz na nezastupitelnou roli nové ekologické politiky, připomíná, že obsah nynějšího vzdělání se musí změnit: od orientace abiotické a protipřírodní bude nezbytné přejít k orientaci biotické a propřírodní, k pochopení Země jako domova všech živých systémů včetně člověka.