Přestože Antonietta byla smutná, bylo s ní Rafaelovi dobře. Nacházel s ní klid, obdivoval se její kráse… a věřil tomu, že by s ní mohl najít i štěstí… Jenže princové u pokojských štěstí zpravidla nehledají! Antonietta se vrátila do rodné vesnice, přestože tušila, že jí rodina ještě neodpustila. Bylo to ale horší, neskonale horší. A Rafael byl tím, co jí dokázalo vrátit chuť k životu… Jenže pokojské své životy po boku princů zpravidla neprožívají… Ale pravidla jsou od toho, aby se porušovala!