Ústřední postavení osoby Ježíše Krista proto musí být výchozím bodem a centrálním motivem celé křesťanské existence. V jednom ze svých prvních pastoračních dopisů odhalil prelát Opus Dei mons. Fernando Ocáriz některé důsledky této reality. Texty v této knize je rozvíjejí, vycházejí z některých úvah o Ježíši jako zdroji radostné naděje. Poté se pojednává o životě modlitby uprostřed světa; křesťanské formaci jako procesu, který se k člověku dostává ve všech jeho dimenzích; vnitřní svobodě Božích dětí; duchovním boji jako vděčné odpovědi; smyslu pro poslání charakteristickém pro ty, kteří obdrželi božské povolání, a vědomí Pánovy bezpodmínečné lásky jako základu naší snahy potěšit ho.