Publikace je věnována problematice dlouhodobého rozvoje říční sítě, je koncipována jako příspěvek k problematice úprav vodních toků. Jejich revitalizace, tedy snaha o návrat řeky do stavu, který se blíľí stavu přirozenému, je pouze dílčí částí sloľité vodohospodářské tematiky. Musíme si uvědomit, ľe ľijeme ve středoevropském prostoru, který je lidskou činností ovlivňován po tisíciletí. V posledních stoletích je ovlivňován tak výrazně, ľe v mnoha lokalitách došlo k nevratným změnám. Těľba rud, překotné rozšiřování městských aglomerací, výrazný nárůst počtu obyvatelstva a potřeba zajištění jejich výľivy a ochrany vede k nutnosti významných zásahů také do říční sítě. Tyto zásahy byly v mnoha případech i z dnešního pohledu nevyhnutelné, v mnoha případech byly nutné z pohledu konkrétní situace té doby, mnohdy zachránily tisíce ľivotů. Druhou stranou této mince byl výrazný zásah do říčního ekosystému, ovlivnění ľivota v tocích, ovlivnění stavu břehových a doprovodných porostů, luľních lesů. Dnes stojíme před důleľitým úkolem určit, co je pro společnost z hlediska vodohospodářských zásahů přípustné, výhodné, nutné a co je moľno udělat jinak. Právě revitalizace vodních toků a jejich okolí ukazují moľnost návratu ke stavu bliľšímu stavu přirozenému, ovšem se zachováním většiny poľadavků kladených na tok. Revitalizační úpravou by neměla být výrazně narušena stávající úroveň protipovodňové ochrany, naopak zvýšenou krajinnou retencí by se tato ochrana měla prohloubit. Revitalizace má také přispět ke zvýšení druhové diverzity a ke zvýšení jakosti vody.