Revmatoidní artritida je chronické zánětlivé onemocnění postihující přibližně 1 % populace. Kromě deformujícího kloubního postižení s sebou přináší i další orgánová onemocnění vyplývající z postižení, ale i komplikace při léčbě samotné. Cílem léčby je potlačení klinických projevů kloubního zánětu či orgánových změn, zábrana rentgenové progrese, a tím i funkčního postižení a snížení laboratorní zánětlivé aktivity. Léčba revmatických onemocnění nebyla však až do nedávné doby příliš úspěšná. Průlom v terapii nastal během posledních let, kdy začala být k dispozici tzv. biologická léčba. S její pomocí je již nyní možné dosáhnout tzv. remise onemocnění a integrovat pacienta do plnohodnotného soukromého i pracovního života