Kniha se zabývá méně známou částí středověkého dramatického textu – scénickou poznámkou převážně latinských náboženských her, které byly uváděny ve středověkých chrámech a klášterech již od 10. století. Na základě analýzy více než dvou set textů liturgického (vánočního, velikonočního) a pololiturgického dramatu 10.–16. století i několika mimoliturgických chrámových her autorka přibližuje charakteristické rysy a specifika i rozmanitou podobu a formu jejich scénických poznámek. Kniha současně podává ucelený obraz o širším kontextu středověkého chrámového dramatu i o jednotlivých scénických aspektech (obsazení, hlasová stránka, kostýmy, rekvizity, pohyby a gesta, scénický prostor, výprava) a inscenačních konvencích středověkého divadla uváděného v sakrálním prostředí.