Kniha popisuje zápas balkánských národů za svobodu proti okupaci muslimskou Osmanskou říší v 19. století a možná se jedná i o očité svědectví, protože je i možné, že autor se v oblasti pohyboval, byť přímo jsem k tomu žádný důkaz nenalezl, vyznívá to pouze z některých pasáží jeho knihy. Celkově ovšem o životě autora je k dispozici velice málo informací, takže jeho přítomnost na Balkáně nelze potvrdit ani vyvrátit. Dílo Eduarda Rüffera je tak nejen významným historickým svědectvím o politice 19. století, ale také významným dílem, zachycujícím společenskou situaci té doby včetně velmi silného protižidovského postoje, který Rüffer v knize zaujímá, kdy označuje mnohdy židy (v některých případech i oprávněně) za politické nepřátele křesťanů a spojence muslimů – Osmanů. Ovšem Rüffer nešetří ani slovanské národy a popisuje jejich společenskou odlišnost od Albánců, u kterých je národní soudržnost důležitější než náboženské přesvědčení: „Arnaut (český výraz pro Albánce z 19. století) nikdy se druha netáže, jakého je náboženství, vystačíť mu jen vědět, jaké jest národnosti. Když na příklad hrozí Turek pravoslavnému Arnautovi smrtí, a vyskytne se při tom jiný Arnaut, třebas náboženství mohamedánského, zajisté ohroženému přispěje ku pomoci. Však mezi Slovany jest to v Turecku naopak, mohamedánští a křesťanští Slované se navzájem nenávidějí.“