Současná věda ve vší své oborové pestrosti a metodologické spletitosti zaujímá ve společenském dění dneška pozici plnou paradoxů a zvratů. Pochopení toho není snadné a samotní vědci, zejména ti, co byli na určitou dobu zvoleni do odpovědných akademických funkcí, se o takové pochopení museli snažit a s realitou se při velkém zatížení odpovědností vyrovnávat. Nejlépe dobový vývoj ilustruje přímé svědectví takových osobností, které byly konfrontovány s dosavadním dvacetiletým vývojem vědy a univerzitního školství u nás po roce 1989. Jejich výpovědi tvoří tuto knihu. Všichni jsou přírodovědci, i když každý z jiného oboru, tři z nich byli děkany Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (V. Kořínek, P. Čepek, K. Štulík), tři zase předsedy Akademie věd ČR (R. Zahradník, H. Illnerová, V. Pačes). Vyzpovídal je jejich kolega, také již bývalý děkan PřF UK, P. Kovář.