Kniha doktorky Marksové stojí na jejím pátrání po tom, proč léčba závislosti funguje nebo selhává. Zkoumá hlubiny emoční prázdnoty. To je totiž problém, od něhož se odvíjí závislost valné většiny pacientů. Vychází při tom z vlastních zkušeností – sama si lecčíms prošla a důvěrně zná onu prázdnotu, kvůli níž se člověk necítí opravdově ani se nedokáže docela zotavit navzdory tomu, že dodržuje nejrůznější doporučení od terapeutů a poradců. Neváhá nahlas říct, že ohledně závislostí se systém léčby ocitl ve slepé uličce. Třeba Anonymní alkoholici (nebo Anonymní narkomani) umí jednu věc naprosto znamenitě, a to přestat užívat návykovou látku nebo přestat s jiným adiktivním chováním. Co naopak brutálně selhává, je schopnost zbavit se základních příčin závislosti. I dokud budeme závislost považovat za mozkové onemocnění a budeme ji léčit různými léky, připravujeme se o možnost plně se ze závislosti vyléčit. Lidé se naučili klást rovnítko mezi lásku a pocit, jejž prožívají – odtud pramení věčná honba za vytouženými stavy. Popletli jsme si provádění něčeho, co nám dělá dobře, s chováním, díky němuž ze sebe máme dobrý pocit. Jakmile začne člověk vyplňovat vnitřní prázdnotu láskyplným chováním, zapomene na nějakou touhu dostat se do změněného stavu vědomí a přestane dělat něco, díky čemu se krátkodobě cítí dobře, zato dlouhodobě hůř. Léčba závislosti často zahrnuje nejrůznější strategie, jako je jóga, meditace, pozitivní myšlení nebo kognitivní terapie. Jedná se o samé dobré nástroje, nicméně i ony se mohou stát další závislostí!