V Česku, podobně jako v ostatních evropských zemích, stoupají požadavky na kvalitu veřejných prostranství a uličních prostorů. Uplatňování zón setkávání (sdílených prostorů) může být v řadě případů optimální reakcí na požadavky aplikace principů trvale udržitelné mobility a podpory pěší dopravy. Zóna setkávání (sdílený prostor) je urbanisticko-dopravní koncept založený na využívání prostoru ulice či veřejného prostranství všemi módy funkčního využití a dopravy. Jejich zavádění má za cíl především návrat k původnímu vnímání ulice jako prostoru pro veřejný život obyvatel, nikoli jako prvku dopravní infrastruktury. Pomáhá vytvářet podmínky pro vyváženost společenské, ekonomické, pobytové i dopravní funkce uličního prostoru. Úspěšné příklady ze zahraničí dokazují, že realizací zón setkávání dochází ke snížení rychlosti a zklidnění motorové dopravy, zvýšení bezpečnosti všech uživatelů prostoru, zvýšení efektivity využití uličního prostoru, zvýšení úrovně socializace a komunitní aktivity, zvýšení atraktivity ulice jako veřejného prostranství, zlepšení životního prostředí, oživení parteru a k podpoře lokální ekonomiky. Přestože přínosy zón setkávání (sdílených prostorů) jsou v praxi ověřené mnoha úspěšnými zahraničními realizacemi, v českém prostředí dosud neexistují. Umožněním jejich systematické realizace ve vhodných lokalitách může dojít ke zvýšení bezpečnosti provozu, podpoře udržitelné městské mobility a zvýšení kvality života obyvatel měst a obcí. Tato publikace přináší komplexní pohled na problematiku zón setkávání (sdílených prostorů), jejich urbanistický i dopravně-inženýrský kontext. Obsahuje výsledky rozsáhlé rešerše právních norem, technických norem a příkladů dobré praxe ve vybraných evropských zemích, popis situace v Česku i shrnutí zásad navrhování a projektování zón setkávání (sdílených prostorů).